|
Lissemys
scutata Kožnatka barmská
Peters, 1868
Type
Locality: "Pegú"
[Burma] Holotype: ZMB 6029 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Popis
druhu |
Oválný,
klenutý v dospělosti nerozšiřující se karapax
(u tohoto druhu zřejmě jen do 25 cm) je unikátní mezi všemi kožnatkovitými, protože má sérii okrajových kostí podél
zadního okraje (tyto nejsou považovány za stejné jako u želv s tvrdým
krunýřem). Rovněž je
přítomna prenuchalní kůstka. Dvě neurální kosti jsou
oddělené prvním párem kostálních kůstek a sedm nebo osm neurálních kůstek
leží v podélné řadě. Sedmý a osmý pár kostálních kůstek se středově dotýká.
Zkostnatělé žebro je rozšířené, a žebra vyčnívají nad žeberními kostmi.
Všechny karapaxiální kosti jsou jemně granulované. První
periferální kůstka je menší než druhá. Mláďata
mají vrásčitý karapax s podélnými řadami malých výstupků, ale karapax
dospělců je mnohem hladší. Karapax
je olivově hnědý až hnědý s několika tmavšími skvrnami (u mláďat) nebo s
téměř neznatelným síťováním (u dospělců). Plastron je krémové barvy, občas mívá
narůžovělý nádech (červená
barva na plastronu mnou chovaného samce vystoupla při skenování
fotografie, ve skutečnosti je barva jen světle růžová). Přední
část plastronu je pohyblivá, což umožňuje částečně uzavřít přední otvor a
chránit tak hlavu a přední končetiny. Závěs leží v místě spojení epiplastry na entoplastron. Hyoplastra a hypoplastra jsou spojené, a
zadní rozšíření z entoplastronu chybí. V
dospělosti bývá na plastronu sedm plastrálních
hrubých skvrn, ale nikoliv u mláďat. Na rozdíl od ostatních jsou endoplastrální hrubé skvrny u Lissemys scutata poměrně
velké a mohou být v kontaktu se skvrnami hyoplastry a hypoplastry. Lebka je
krátká a dorsálně vypouklá, kůstky nosu jsou mnohem kratší než největší
průměr očnic. Rozmělněný povrch horní čelisti postrádá hřeben. Obsahuje
kontakt s prefrontální radliční kostí. Masitý rypák
je krátký s bočním hřebenem na internasalní
přepážce. Hlava je olivová až hnědá s nezřetelnou
tmavou čárou táhnoucí se z každého oka a další nezřetelnou čáru mezi očima.
Obvykle je hlava nad touto nezřetelnou tmavou čárou tmavě zelená až olivová a
pod touto čárou se žlutým nádechem. Končetiny jsou olivové nebo hnědé. Jako
ostatní kožnaté želvy mají Lissemys 66 chromozómů; 16 metacentrických a submetacentrickýách, 12 subtelocentrických,
a 38 acrocentrických a telocentrických
(Singh a kol., 1970; Stock,
1972). Samci
mají delší a silnější ocas, samice mají ocas kratší. Samice dorůstají větší
velikosti než samci. |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Rozšíření |
Výskyt
druhu Lissemys scutata je omezen na řeky Irrawaddy a Salween v Myanmaru (dříve
Barma), výjimečně výskyt zasahuje do západního Thajska (viz mapa).
Gérald Kuchling (1995)
našel tento druh prodávat na místních trzích v Yunnan
provincii v jižní Číně, a spekuloval, že se mohou v přírodě vyskytovat i tam.
Nicméně tato hypotéza se nepotvrdila a s největší pravděpodobností jsou
želvy do jižní Číny pouze pašovány z Myanmaru
a za účelem konzumace prodávány na místních potravinových trzích. |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Geografické
variace |
Podle
taxonomického rozdělení dle Webba (1980),
akceptovaným také Dasem (1995), jsou rozpoznávány
tři poddruhy druhu Lissemys
punctata, kde
Lissemys scutata je zařazována jako jeden z poddruhů Lissemys punctata
scutata. Webb (1982) však už v této své práci navrhl, že
uspořádání periferálních kůstek a postup vývinu endoplastrálních hrubých skvrn v relativně krátké délce
indikuje malou maximální velikost, jakož i geografická izolace tohoto druhu může
znamenat, že L.(p.) scutata je odlišný druh. Nicméně Meylan
(1987) v poslední revizi všech kožnatkovitých (Trionychidae) považuje scutatu
více za poddruh L. punctata. Nicméně
většina světových autorů (King a Burke, 1989; Ernst a Barbour,
1989, Artner 2000 a další) v současné době považují tyto želvy za zcela
bezpochyby samostatný druh. Bohužel se jedná pouze o konstatování a dosud
nebyla provedena pečlivá analýza, která by toto konstatování jednoznačně
potvrdila či vyvrátila (včetně DNA testů). Dokonce někteří odborníci jako např. Bill McCord považují za samostatný druh i druhý poddruh
Lissemys andersoni. Některé jeho obrázky různě publikované na internetu jsou
již označovány pouze jako Lissemys andersoni. Osobně se s tímto názorem zcela ztotožňuji
(a na svých webových stránkách jej již plně používám), protože jsem měl
možnost vidět exempláře všech tří a jsou mezi nimi poměrně značné anatomické
rozdíly, že se nemůže jednat o pouhé poddruhy. Dalším výrazným znakem mezi jednotlivými druhy je
jejich chování a zejména agresivita. Jedinci druhu Lissemys scutata jsou
zcela mírní, neagresívní jak při manipulaci
s nimi, tak ve vztahu k ostatním želvám ať stejného nebo i jiného druhu;
a platí to jak pro mladá zvířata, tak pro velké a staré jedince. Naproti tomu Lissemys (punctata) andersoni jsou
velmi nervózní zvířata, zejména samice napadají všechny ostatní jedince
stejného druhu, pokud jsou s nimi chovány společně v jednom
akváriu. Rovněž při manipulaci s nimi se snaží kousnout. Nicméně rozdíl není jen v chování, ale i v anatomii
a tak zcela nejmarkantnějším znakem je tvar karapaxu, zejména jeho zadní
část, která je u Lissemys (punctata) andersoni protažena do špičky. Podle mého názoru je potřeba v rámci rodu
Lissemys rozlišovat tři samostatné druhy (Lissemys scutata, Lissemys
punctata a Lissemys
andersoni), u nichž možná časem dojde k dalším členění na
poddruhy (odhaduji, že tomu tak bude zejména u Lissemys andersoni, kde
jednotliví exempláři pocházející z různých oblastí mají jinou strukturu
žlutého tečkování na karapaxu i jinou kresbu na hlavě). Osobně se v poslední době více a více
začínám odklánět od prostého dělení na poddruhy mnohem logičtější populační
biologii, kdy jednotlivé poddruhy jsou spíše označením pro skupinu zvířat se
stejnými znaky, které se vyskytují na jednom území či v souvislém pásu
výskytu. Výskyt druhu Lissemys scutata je omezen na Barmu
(dnešní Myanmar) a možná částečně na západní Thajsko a na jihozápadní Čínu.
Populace těchto želv je zcela nezávislá na populacích Lissemys andersoni, u
které se pás výskytu táhne od Pákistánu, přes severní Indii až po Bangladéš,
nebo na populacích Lissemys punctata, která obývá zejména jižní, střední až
severovýchodní Indii. |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Lokality
výskytu |
Lissemys
scutata žije v mělkých, klidných, často stojatých vodách řek, potoků, mokřin,
rybníčků, jezer a zavlažovacích kanálů a tanků. Vody s písčitým nebo bahenním
dnem jsou preferovány. |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Údaje o
chování a rozmnožování uváděné v
literatuře |
Na úvod
je potřeba konstatovat, že dosud byly všechny želvu rodu Lissemys nahlíženy
jakožto jeden druh se třemi poddruhy a tak se údaje uváděné v literatuře
vztahují ke všem třem druhům rodu Lissemys, většinou bez bližšího rozlišení.
Rovněž lze konstatovat, že zmiňované jsou zejména Lissemys punctata a Lissemys
andersoni a údaje o Lissemys scutata téměř zcela chybí. Námluvy a
páření byly pozorovány (Duda a Gupta, 1981) během
dubna u želv v přírodě a od května do července u želv v zajetí. Samec plave
nad a kolem samice, má natažený krk a končetiny, pravidelně hladí karapax
samice svou bradou. Když je samice ochotná, samec svými tvářemi hladí její
hlavu a krk, oba pohupují hlavami nahoru a dolů přibližně tři až čtyřikrát v
řadě za sebou to opakují pětkrát až osmkrát. Samice se usadí na dně a samec
vyleze na ni (na zadní část). Téměř na konci páření samec uvolní svůj pevný
stisk na karapaxu samice a otáčí se tváří naproti samici. Oba zůstávají
napjatí v této pozici kolem 15 minut, během kterých může samice vléci samce.
Pak kopulace končí a pár se znovu rozdělí. Kladení
bývá od září do listopadu (Das, 1991; Sarker a Husain, 1996). Vyas (1996) popsal toto období od června do října pro zýpadní Indii. Samice preferují ke kladení místa s
jílovitou půdou v bažinatých oblastech poblíž křoví nebo jiné vegetace, kde
je sluneční svit (Sarker a Husain,
1996). Dutina ke kladení je 6 – 20 cm hluboká, 8 – 16 cm široká a 20 – 21 cm
dlouhá (Das, 1991; Sarker
a Husain, 1996; Vyas,
1996). Samice začínají klást vajíčka ve 2 – 3 letech při velikosti 21 – 23 cm
délky karapaxu (Sarker a Husain,
1996). Samice
najednou klade dvě až šestnáct vajíček a může celkem naklást 34 – 40 vajíček
ve 2 – 3 snůškách každý rok (Sarker and Husain, 1996). Bílá vajíčka
jsou kulatá (26,0-28,6 x 26,0-27,8 mm; Vyas, 1996)
a mají křehkou skořápku. Vajíčka v první snůšce mohou být větší než ta z
následujících snůšek (Sarker and
Husain, 1996). Mláďata se líhnou v červnu až v
srpnu příští rok a inkubace v přírodě trvá v rozmezí 241 – 409 dní. Mláďata
jsou velká 34,8 - 37,9 mm délka karapaxu (Vyas,
1996). V severní
Indii hybernují želvy v období listopadu až února (Das, 1991, 1995). během suchého letního období mohou aestivovat v bahně nebo zaklíněné v suti pod trsy trávy
na souši, nebo rovněž mohou migrovat po souši do jiných vod; většinou migrují
samice (Auffenberg, 1981). V této době se často
stávají objetí predátorů, zejména malí jedinci,
když jsou na souši, jsou loveni supy (Auffenberg,
1981; Bhupathy a Vijayan,
1989). Tento druh se často sluní na písečných naplaveninách a plovoucí
vegetaci. Lissemys
je všežravá želva. Deraniyagala (1939) popsal, že
konzumuje žáby, ryby, korýše, vodní šneky, škeble, žížaly na Srí Lance, ale Minton (1966) v
Pákistánu pozoroval jak konzumují vodní vegetaci. Měkkýši v jídelníčku tohoto
druhu představují 26 %, ryby 20 % hmyz 20 % a vodní rostliny (stonky a
kořeny, listy, květy i semena) 34 % - podle vyšetření trusu (Bhupathy a Vijayan, 1993) v
Indii. Podíl živočišné potravy byl 59 % v období dešťů a 76 % během období
sucha. Smith (1931) i Deraniyagala
(1939) pozorovali vylézat želvy na břeh v noci a konzumovat mršiny a jiné
zkažené materiály. Tato zaklapovací kožnatá želva je obecně mírná, ale nedávno
chycení jedinci, zvláště velcí dospělci, mohou kousat. |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Údaje o
ochraně CITES |
Lissemys
scutata (evidovaná skutečně již jako samostatný druh Lissemys scutata) je
považována jako druh s chybějícími daty; ostatní druhy rodu Lissemys nejsou
evidovány v IUCN Červená kniha ohrožených živočichů (1996). Naproti
tomu druh Lissemys punctata je uveden v druhé příloze CITES. Jak již bylo uvedeno výše, podle všech současných
autorů se zcela bez pochyb jedná v případě Lissemys scutata o samostatný
druh, což znamená, že se na druh
Lissemys scutata nevztahuje
registrační povinnost CITES, což mi bylo potvrzeno i několika pracovníky
bývalých Okresních úřadů. |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Chov |
Od
července 2001 chovám samce a samici, které se mi náhodně dostaly do rukou od
jednoho cestovatele, který je nakoupil v Číně na potravinovém trhu, kam
jsou z Barmy pašovány. Obě
želvy byly ve velikosti do 15 cm délka karapaxu a přibližně 42 dkg. Samec byl
celkem v dobrém stavu, bez poranění, dobře přijímal potravu, nejevil
známky nervozity či stresu. Zato samice byla ve velmi zuboženém stavu. Na
karapaxu měla přes 7 cm dlouhou a téměř 1 cm širokou a hlubokou ránu.
Naprosto odmítala přijímat potravu, byla značně apatická a jevila známky
stresu. Proto byla chována odděleně při vyšší teplotě. Po
prostudování veškeré dostupné literatury, která uvádí jakožto jednu
z podstatných složek potravy vodní šneky, byly želvě předloženi vodní
šneci, plicnatí plži, které postupně začala přijímat. Po několika měsících,
když zjistila, že nebude snědena, žrala z ruky a zkonzumovala veškerou
předloženou masitou potravu, rovněž i granule apod. Brzy začala dobře
přirůstat (viz tabulka níže). Obě želvy jsou po celou dobu chovány společně. A
protože téměř nevylézají na souš, jsou chovány společně se želvami druhu
Cuora amboinensis, které naopak značnou část
dne tráví na souší; viz obrázek Lissemys scutata – samec v akváriu. Oba
druhy spolu vzájemně velmi dobře vycházejí. |
Foto:
Olda Mudra |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Údaje o
váze a míře obou chovaných zvířat:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Ani jeden z mých exemplářů neměl potřebu se
dlouhodobě zahrabat do písku a aestivovat. Pouze
samice v jednom období (cca dva měsíce) občas vylézala na souš, kde se
zahrabala a většinou do druhého dne se zase vyhrabala a pobývala ve vodě. Nicméně lze předpokládat, že s ohledem na
vývoj počasí v jejich domovině, tj. zejména změny teplot a množství
dešťových srážek, má vliv na chování těchto zvířat a zejména
v lokalitách, které buďto částečně vysychají a snižuje se výška vodní
hladiny, nebo zcela vysychají, se mohou zvířata zahrabávat. Podle informací od jiných chovatelů a vědců
zabývajících se tímto druhem (bohužel jich mnoho není) tak činí zejména
dospělé samice. |
Foto:
Hynek Prokop |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Moje samice se zahrabávala poměrně mělce a občas
zvědavě vystrkovala z písku hlavu (viz foto
1 a foto
2). S ohledem na údaje o teplotě a množství
srážek v Myanmaru (viz níže) – kde měsíce
prosinec až únor jsou nejchladnější (20° - 22° C) a rovněž nejsušší, a naopak
v období od dubna do října je nejteplejší (27° - 30° C) a rovněž
v období od května do září jsou největší srážky – což znamená, že želvy
budou aestivovat zejména v období od prosince
do začátku března. Poté, co začnou deště a zvýší se teploty, se
želvy vyhrabou a začíná páření. V následujících měsících jsou nakladena
vajíčka, které se zřejmě vyvíjejí téměř rok, aby se mláďata vylíhla po
skončení chladného a suchého období. |
Foto:
Hynek Prokop |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Údaje o
chování a rozmnožování |
Narozdíl
od údajů uváděných v literatuře, moje želvy vůbec nemají tendenci
přijímat rostlinnou složku v potravě, a to ani po delším období
hladovění. Velmi
ochotně přijímají veškerou masitou potravu (poté, co se obě želvy velmi dobře
rozežraly, jsem přestal krmit šneky a plži kvůli možnosti zavlečení
parazitů). Želvy rovněž velmi dobře přijímají průmyslově vyráběné granule a
doma pracovávanou želatinovou směsí, která obsahuje i poměrně významnou
složku rostlinné potravy. |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Tento
druh zatím v zajetí nebyl odchován. Jedním z hlavních důvodů je i
to, že je jen velmi výjimečně chován v zajetí. Samice během dvou let
velmi rychle vyrostla na více než trojnásobnou velikost. Samec přirostl jen
trochu. Obě zvířata bylo možné považovat za dospělá. Od konce
května, začátku června 2002 začal být samec aktivní, zajímal se o samici.
Několikrát jsem pozoroval, jak samec se samici naproti sobě pokyvují hlavami,
jindy dvakrát samec vylézal na samici a snažil se o spáření. Následně
12.6.2002, 20.6.2002 byla pozorována úspěšná spáření. Rovněž
dne 26.8.2002 byla pozorována jedna kopulace dopoledne a druhá kopulace
odpoledne. V průběhu
podzimu jevila samice známky nervozity, velmi často vylézala na souš a
v zápětí slézala zpět (na obrázku jejího plastronu viz výše je vidět
drobná poranění od tohoto častého vylézání). Nicméně nebylo zřejmé, zdali
chce klást, vůbec neměla tendence hrabat. Samice
22. 11. 2002 nakladla do vody dvě vajíčka. První bohužel vzápětí společně se
samcem rozbili a sežrali. Druhé
vajíčko jsem však zachránil a dal inkubovat. Údaje o rozmnožování
tohoto druhu zcela chybí, tak je nezbytné při inkubaci vycházet z údajů
o teplotách a vlhkosti v jejich domovině. Obecně platí, že želvy rodu
Lissemys myjí velmi dlouho inkubační dobu (některá literatura uvádí až 404
dnů!) |
Bohužel neznám autora této fotografie, a tak zde
zveřejňuji tuto fotografii bez jeho svolení, ani zde nemohu uvést jeho jméno.
Nicméně pro kompletaci údajů o tomto druhu se domnívám, že obrázek
mláděte je nezbytné. Pokud se pořádně podíváte, vzadu za želvičkou je uvedeno Pelodiscus sinensis, což je však naprosto
chybné určení. Zvířátko na obrázku je zcela určitě Lissemys scutata.
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Vajíčka
tedy nutně musejí projít určitou diapauzou, aby
v nich vůbec započal vývoj zárodku. Pokud bylo vajíčko nakladeno ve
správnou dobu a nebylo přenášeno, znamená konec listopadu, že nastávají suchá
a chladná období. Proto bylo vajíčko nejprve přibližně měsíc drženo při
teplotách okolo 20° C a teprve po této době byla postupně teplota zvýšena až
na 30° C. Necelý týden po zvýšení teplot se v horní části vajíčka
objevila malá (asi 4 mm široká) bílá skvrnka, která se postupně rozšířila na
velikost 1 cm. Vajíčko bylo po celou dobu zcela bez deformací, změn, povlaku
plísní apod., ale nyní již mohu konstatovat, že v něm vůbec nezapočal
embryonální vývoj. Jako
jedna z možných hypotéz se nabízí, že vajíčko mělo být sneseno mnohem
dříve, měla proběhnout normální inkubace při vyšších teplotách a diapauza
měla sloužit pouze k ukončení vývoje želvičky ve vajíčku, tak aby se po
suchém a chladném období vývoj dokončil a mládě se vyklubalo. |
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Dne
31.12.2002 odpoledne pozorováno další páření. kopulace trvala minimálně čtvrt
až půl hodiny. Podle
údajů z literatury samice pravděpodobně kladou až ve třech snůškách,
proto jsem očekával, že by v následujících týdnech mohla snést další
vajíčka. V lednu
2003 samice prudce změnila své chování, přestala přijímat potravu a začala být
značně flegmatická. Nejprve jsem to přičítal její další graviditě, kterou
následně potvrdil rentgen. Nicméně když jí po třech dnech začaly z kloaky
vytékat výkaly ve formě čirého žlutavé či až nazelenalé vazké tekutiny, bylo
zřejmé, že se jedná o závažnější problém. Navštívil jsem veterinárního lékaře, se kterým mám
velmi dobré zkušenosti s léčením želv. Udělali jsme výtěr z kloaky a nasadili
antibiotika (Enrofloxacin). Asi za týden byly k dispozici výsledky vyšetření.
Byla nalezena E. coli var. heamolytica. Přestože citlivost na antibiotika
byla uváděna i u podávaného Enrofloxacinu, bylo změněno toto antibiotikum na
Gentamycin, protože stav želvy se po sedmi podaných dávkách vůbec nezlepšil,
spíše se mírně zhoršoval. Protože asi po třech dávkách (podávaných po 48
hodinách) Gentamycinu rovněž nedocházelo k výraznému zlepšení, byl podán
přípravek proti kompletnímu odčervení, aby bylo možné vyloučit parazitární
onemocnění. Rovněž začalo být podáváno antimykoticum a pokračovalo se v léčbě
Gentamycinem. Druhý rentgen prokázal, že sice došlo k malému pohybu vajíček
uvnitř těla želvy, nicméně zcela bezpečně vyloučil možnost, že by problém byl
v její graviditě. Protože želva dávila a vyvrhovala poměrně velké kusy
podivné bělavé hmoty (bez buněčné struktury, nejedná se o zbytky potravy,
parazitů ani nic podobného), byl proveden další výtěr, tentokrát z tlamky
želvy. Tuto podivnou hmotu měla želva téměř po celé sliznici v tlamce i v
krku. Bakteriologické a mykologické vyšetření opětovně
prokázalo již menší množství E. coli, nicméně citlivost na antibiotika byla
uváděna již pouze u Gentamycinu (ani Enrofloxacin, který původně byl účinný,
ani další antibiotika již neměla uváděnu citlivost). Dále byl nález pozitivní
na malé množství kvasinek, což je zřejmě u těchto živočichů normální, a byla
objevena nějaká plíseň (zatím neurčeno, ale podávané antimykoticum by mělo
být účinné). Nejzávažnější však byl nový nález Chromobacterium violaceum. Podle telefonického rozhovoru s paní doktorkou, která
prováděla vyšetření a zjišťovala citlivost na antibiotika, nebyla účinná
žádná, která jsou běžně uváděna v literatuře jako citlivá pro tento druh
mikroorganismu (bohužel nevím přesně, která byla testována). Chromobacterium violaceum
je gramnegativní nefermentující tyčka běžně
přítomná v půdě a vodě (optimální teplota 25°C). Uvádí se pro ni však, že
příležitostně může způsobovat rozmanité pyogenní infekce nebo septikémie u
savců včetně člověka. Zřejmě to bude obdobné i u plazu, avšak chybí dostupné
informace. Je známo, že tento druh je rezistentní k benzylpenicilinu
(10 ug/ml). |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Následně se stav želvy mírně zlepšil (soudě tak podle
většího odporu při podávání medikamentů), nicméně stále želva nebyla zdravá. Vůbec netuším, kde k tomu želva přišla. Všechna má
zvířata procházejí řádnou karanténou. Pravidelně měním vodu. Ostatní zvířata,
se kterými byla předtím chována v jedné nádrži, nevykazují žádné známky
nákazy. Osobně se domnívám, že želvy v sobě normálně mají různé druhy
mikroorganismů, které zřejmě za normálního stavu želvě nevadí a teprve, když
se želva dostane do stresu, do zátěže (což v tomto případě mohla být její
gravidita), může nemoc propuknout. |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
I nadále se
pokračovalo v podávání Gentamycinu a zhruba po dalším týdnu se želva
začala chovat téměř jako zdravá. Stále nebyla plně aktivní, nepřijímala
potravu, avšak její chování naznačovalo uzdravování. Byla jí podána poslední
antibiotika a s doktorem jsme se dohodli, že tím léčba končí, a měl jsem
ještě želvě podávat probiotickou pastu Probican, která se podává právě po léčbě antibiotiky, aby
se organismus osídlil zdravou mikroflórou. Poté, co dozněl
účinek poslední dávky antibiotika, jsem jí podal probiotickou
pastu. Asi po dvou až třech minutách dostala šok,, vypadalo to jako prudká
alergická reakce, avšak podle doktora v pastě není žádná látka, která by
mohla způsobit takovouto reakci. Podle něho to spíše byl šok
z manipulace. Když jsem želvu
našel, myslel jsem, že uhynula, všechny končetiny a hlava byly vytrčené a
úplně ztuhlé. Vůbec nejevila známky života. Pak jsem zjistil, že trochu
hýbe očima, tak jsem ji hned vytřel tlamku od masti. |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Ve vodě jsem našel pár kousků jako blány z vajíčka.
Samice se postupně začala dostávat z šoku. Asi po deseti minutách
vytlačila prasklé vajíčko. Domníval jsem se, že to bude dobré. Bohužel už
v následujících dvou dnech se mi nelíbil, natekly jí přední nohy a byla
v mnohem horším stavu než před podáním probiotické
pasty. Třetí den odpoledne (10.2.2003) jsem ji našel uhynulou. Provedl jsem pitvu, abych vyndal vajíčka, která podle
rentgenových snímků měla v sobě, a zjistil jsem, že v sobě měla
další dvě prasklá vajíčka (dokonce jedno velké obsahovalo dva žloutky).
Důvodem úhynu tedy byla sepse z dalších dvou prasklých vajíček. Jinak se
všechny orgány zdály být v pořádku. Zbylá dvě nepoškozená vajíčka jsem dal inkubovat,
přestože byla opakovaně rentgenována a byla jí po několik týdnu podávána
poměrně silná antibiotika. Nyní těžko spekulovat, co se mělo a nemělo udělat. Proč
hned zpočátku nebyl podán oxytocin, aby vajíčka vypudila. Mrzí mě, že jsme
zřejmě úspěšně odléčili bakteriální a plísňovou
infekci a želva uhyne kvůli prasklému vajíčku. Stále se
přikláním k hypotéze, že úhyn zapříčinila podaná pasta a zcela vylučuji,
že by vajíčko mohlo prasknout v důsledku manipulace se želvou. Je to
škoda, protože se mohl podařit zřejmě první odchov tohoto druhu
v zajetí. |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Myanmar (dříve
Barma) |
Originální název: Pyidaungzu Myanma Naingngandaw Rozloha: 676.577 km2 Poloha: 92°-101° v. d.
a 10°-28° s. š. Hustota zalidnění: 70 obyv./km2
Významné řeky: Salween
2820 km, Irrawaddy 2150 km Biota: tropické deštné lesy Klima: tropický pás Reliéf: nejvyšší bod - Hkakabo Razi (5 881 m),
nejnižší bod - Indický oceán (0 m)
zeměpisná šířka: 20°00´ zeměpisná délka: 92°55´ nadmořská výška: 9 m sledované období: 1920 – 1980 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Další
informace o tomto druhu naleznete na těchto adresách |
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Copyright © Ing. Hynek Prokop 2002 Všechna práva vyhrazena All rights reserved Poslední aktualizace:
04.06.2003 |
Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto textů nebo obrázků nesmí
být reprodukována, nikde jinde publikována, uchovávána v rešeršních
systémech nebo přenášená jakýmkoliv způsobem včetně elektronického,
mechanického, fotografického či jiného záznamu bez předchozího souhlasu
majitele autorských práv. Texty nebo obrázky mohou být ze stránek stáhnuty pouze pro osobní
a/nebo studijní potřebu. All rights reserved.
Those articles and pictures may not be reproduced, stored in a retrieval
system, or transmitted, in any form or by any means, electronic, mechanical,
photocopying, recording or otherwise without the prior permission of the
copyright owner. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
1.jpg)
2.jpg)
